Neplatné rozvázání pracovního poměru a jeho důsledky upravuje zákoník práce, který rozlišuje dvě situace:

1) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnavatele

2) neplatné rozvázání pracovního poměru ze strany zaměstnance

Jaké jsou důsledky jednotlivých pochybení? A jak je napravit? To vše se dozvíte v dnešním článku.

Neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnancem

Pracovní poměr je rozvázán neplatně ve chvíli, kdy nejsou splněny některé ze zákonných podmínek nezbytných k platnému ukončení pracovního poměru. Může se jednat například o situace, kdy zaměstnanec obdrží výpověď z jiného než zákonem stanoveného důvodu, nebo kdy ukončení pracovního poměru zaměstnavatel učiní ústně a ne v zákonem předepsané písemné formě. Jestliže zaměstnanec podá zaměstnavateli neplatnou výpověď nebo neplatně zruší pracovní poměr okamžitě a zaměstnavatel mu bezodkladně písemně oznámí, že trvá na dalším výkonu jeho pracovní činnosti, pracovní poměr v takovém případě neskončí a trvá nadále. Tento stav započne i přesto, že si zaměstnanec myslí opak.  

Pokud se zaměstnanec nezačne chovat v souladu s písemnou výzvou zaměstnavatele, má zaměstnavatel právo po něm požadovat náhradu škody, která mu tímto jednáním (nekonáním) zaměstnance vznikla. Tento nárok může požadovat ode dne doručení svého písemného oznámení o tom, že trvá na pokračování pracovního poměru. Pokud ale zaměstnavatel navzdory tomu, že zaměstnanec ukončil poměr neplatně, neoznámí, že trvá na dalším výkonu práce, uplatní se tzv. fikce skončení pracovního poměru dohodou. Pokud pracovní poměr skončí dohodou, zaměstnanci nenáleží odstupné.

Neplatné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem

Srovnatelné následky jako při neplatném ukončení pracovního poměru zaměstnancem nastávají i v případě, že neplatně rozváže pracovní poměr zaměstnavatel. Pokud neplatně ukončí se zaměstnancem pracovní poměr zaměstnavatel a zaměstnanec mu bez zbytečného odkladu písemně oznámí, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával a byla mu přidělována práce, jeho pracovní poměr neskončí. Zaměstnavatel je v takovém případě povinen mu poskytnout náhradu mzdy za dny, kdy mu práci nepřiděloval, případně do dne správného ukončení pracovního poměru. Náhrada mzdy zaměstnanci náleží ve výši průměrného výdělku.

Pokud však tato doba, za kterou zaměstnavatel má poskytovat náhradu mzdy, přesahuje šest měsíců, může soud tuto povinnost k náhradě mzdy přiměřeně snížit. Zákoník práce takto poskytuje zaměstnavatelům přiměřenou ochranu před nutností hradit nepřiměřeně vysoké náhrady zaměstnancům, s nimiž byl neplatně rozvázán pracovní poměr. Soud takto může rozhodnout pouze na návrh zaměstnavatele.

Obdobně rovněž při rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem se uplatňuje fikce ukončení pracovního poměru dohodou, pokud zaměstnanec zaměstnavateli neoznámí, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával.